Musela jsem si to najít na webu, jak dlouho vůbec hraju, a ani se mi tomu nechce věřit, ale teď v říjnu to bude 7 let. (smích) Florbal jsem začala hrát, jelikož jsem musela přestat s hokejem a tenhle sport tomu byl nejblíž. Myslím si, že jsem snad někde viděla reklamu, že v Chomutově dělají nábor, a tak jsem jednou přišla na trénink.
Začínala jsi přímo v Chomutově, ale vyzkoušela jsi i jiné florbalové kluby?
V začátcích jsem vlastně ani nepřemýšlela nad jiným týmem, protože Chomutov byl nejblíž. Během posledních pár let jsem měla možnost vyzkoušet si i jiné kluby. Byla jsem na letní přípravě v Elite a chvíli také v Tatranu. Předminulou sezónu jsem měla zas možnost během roku trénovat s Panthers Praha, jelikož jsem studovala v Praze a nestíhala všechny tréninky v Chomutově
Říkala jsi, že ses před florbalem věnovala hokeji, co tě přimělo hokejovou kariéru ukončit?
Hokej jsem hrála 7 let s klukama, ale později mi s nima zakázali hrát, jelikož novému trenérovi se nelíbilo mít v týmu holku. Pak jsem začala hrát hokej s holkama v Litvínově, ale rodičům se nelíbilo to dojíždění, a tak jsem hledala jinou alternativu a florbal byl vlastně taková jediná možnost.
Za tu dobu, co jsi v Chomutově si prošel tým žen několika obměnami trenéra, jak jsi vnímala tyto změny?
Trenéry jsem zažila 4, myslím, a každý má určitě svoje přednosti a svůj způsob trénování. Pro mě jde tedy jen o zvyk, i když to někdy nenesu nejdřív úplně dobře. (smích) Tým se hodně obměnil a podle mě sem přicházejí lepší a lepší hráčky. Teď už jsme ze samotného začátku podle mě zbyly jen já a Lenka Láryšová! A Jíťa už nás taky opustila, jen doufám, že ne na dlouho. (smích)
V průběhu času probíhají změny nejen v kádru žen, ale i v zázemí, jak to vnímáš?
Co se týče zázemí, já tady nad tím moc nepřemýšlím, beru věci tak jak jsou. Určitě se zázemí jako takové každý rok nějak mění, taky na nás chodí už i pár diváku neobsahující jen rodiče hráček. (smích) Ohledně nově příchozích hráček, změny vnímám jedině pozitivně. Aspoň nás bude na tréninku víc než pět, jak bývalo zvykem.
Nedávno sis dala pauzu od školy, florbalu a České republiky. Co jsi dělala v Americe a jaký byl posléze návrat na hřiště?
Jojo, chtěla jsem si dát oddych od školy a jela jsem dělat au pair. V Americe jsem se snažila najít nějaký tým, ale ve Virginii je tenhle sport docela tabu. Kamarádi, které jsem si tam našla, ani nevěděli, že takový sport existuje… tak jsem se půl roku věnovala jen plavání a posilovně. Když jsem se na konci ledna vrátila, moc jsem ani nepřemýšlela, chtěla jsem zase začít hrát a David mi umožnil nastoupit ke konci sezóny. Ze začátku to byla hrůza, člověk si řekne, že půl roku není nic, ale přišlo mi, že sem zapomněla snad i jak se drží hokejka. (smích)
Vrátila ses k florbalu, pracuješ v Kadani, jsi studentkou pražské vysoké školy, jak to dokážeš skloubit? Máš vůbec nějaký volný čas?
Teď v letní přípravě je to oukej, ale v září mi začne zase škola a jelikož chodím i do práce a školu mám dálkově, tak si do zatím nedokážu moc představit. Ale podle mě si stejně člověk potřebuje od učení odpočinout a trénink je to nejlepší odreagovaní. Tudíž žádný volná čas nemám, ale jinak ráda bruslím, běhám, občas tenis, vesměs jakýkoliv sport se naskytne, tak se tomu nebráním… taky ráda uklízím a peču, ale to nikdo nesmí vědět. (smích)
Vrátím se teď trošku do minulosti. Na jaké období ze své kariéry vzpomínáš nejraději?
Určitě na postup do I. ligy. Myslím si, že jsme do toho dali fakt všechno, jak holky, tak trenér. A byly jsme super TÝM, na to vzpomínám určitě ráda.
Na závěr rozhovoru taková tradiční otázka: jaké máš cíle ty osobně a jak vidíš budoucnost ženského týmu jako celku?
Tým určitě jedině v extralize. Věřím, že se budem jenom zlepšovat a časem se tam prostě dostanem. Hlavně doufám, že to bude dřív, než budu muset skončit, protože už si nepřipadám zrovna nejmladší. Osobní cíl už asi žádný nemám. Nechci se hrnout nikam do jiného týmu a zase to zkoušet od začátku, na to vážně už nemám věk. (smích)
