Jako malej kluk jsem začínal s ping pongem. Sice jsem ani neviděl přes stůl, ale hrál jsem ho rád.Asi dva roky. Do první třídy. Rodiče mě na hokej dát nechtěli, ale našli jsme dvě podobné alternativy: florbal a hokejbal. Hokejbal jsem taky hrál chvilku, ale zvítězil nakonec ten florbal, který jsem hrál v Mostě.
S florbalem jsi začínal rovnou u FbC Vipers Most?
Ne, to ne. (smích) Začínal jsem v nějakém zájmovém kroužku školy. Tam jsem se k florbalu vlastně i přiblížil. Trenér nás jako tým stmeloval, sice jsme moc věhlasný celek nebyli, ale každý nějak začínal. Na trénincích jsme prostě hráli, učili jsme se.
Jak dlouho si hrál za Most?
V Mostě jsem hrál od druhé třídy až do devítky, takže něco kolem osmi let. Sedm let jsem hrál za FbC Vipers Most.
Proč si tedy přešel do Chomutova, když v Mostě jsi hrál poměrně dlouho dobu?
Bylo to hlavně kvůli lepším podmínkám, které Chomutov nabízel. O lepších soutěžích ani nemluvě. Znal jsem Martina Bociana z výběrů. Ten mě a Marka (pozn. Pavel Drtina přestoupil do Chomutova společně se svým týmovým hráčem Markem Chocholouškem) trošku přemlouval. (smích) Kdybych měl přestoupit do Chomutova sám, tak bych váhal, ale když šel se mnou i Mára, nebylo, co řešit.
Takže jste s Márou v novém týmu nebyli až tak sami. Znali jste se každopádně s kluky z Chomutova?
Jo, s větší částí týmu Chomutova jsme se znali z výběrů, takže ten přechod nebyl zase nějak extrémně dramatický.
Jak se k tobě dostalo číslo šestnáct na tvém dresu? Je oblíbené?
Ne, to ani ne. Když jsem byl malý, hrál jsem se čtrnáctkou. Potom jsem nějak postupně na tu šestnáctku přešel. V Mostě bylo volných čísel na dresech málo, takže jsme si vlastně zbyli. V Chomutově jsem s ní zprvu hrát nemohl, protože jí měl Honza Štětina. Já jsem si šestnáctku obrátil a vznikla z toho šedesát jednička. Teď jsem se k číslu šestnáct vrátil díky novým dresům Chomutova.
Jaká je tvoje nejoblíbenější značka florbalového vybavení?
To se říct moc nedá, ale nejvíc jsem hrál s florbalkou UNIHOC. Celkem nedávno při zápasu v Pardubicích jsem florbalku zlomil. Partnerem Chomutova je nově Salming, takže se mi i celkem hodila akce dvě hole za cenu jedné. Společně s týmem jsem tedy přešel k Salming.
Jak si zlomil tu florbalku? Neváže se k tomu nějaká historka?
Jsem útočník, takže se není čemu divit, že jsem hokejku zlomil ve střetu, kdy se soupeřovi zamotala pod nohy. Normálně by se nic nestalo, ale protihráč byl trošku "mohutnější", tak to hůl nevydržela a zlomila se. Bohužel.
Vždycky jsi byl útočníkem? Nebo si chtěl být třeba brankářem?
Brankářem jsem být vážně nechtěl. V Mostě jsem občas hrál jako obránce. Jen tak pro srandu. Sice jsem byl víc na míčku, ale v Chomutově jsem vždycky hrál vždycky jako útočník a jsem za to rád.
U Chomutova jsi na soupisce tří týmů: A týmu mužů, B týmu mužů a juniorů. Kde se ti hraje nejlépe?
Nejlépe se mi asi hraje v juniorech, především kvůli té partě, která tam je. S Márou Chocholouškem, Romanem Duškem a Tomášem Fialou ty juniory, dalo by se říct, "vedeme", takže i proto se tam cítím lépe. V áčku jsem jeden z mnoha a u juniorů jsem přeneseně jeden z nejstarších. Je to rozhodně příjemnější.
Cítíš se u juniorů jistěji? Zaznamenáváš zde více branek, asistencí...
V juniorech hlavně dostávám více prostoru na nějakou vlastní realizaci. Tam hraju pořád. Za áčko jsem nastoupil zatím dvakrát. Z toho jsem jednou hrál a jednou seděl.
Jak už jsme zmiňovali, hraješ i za muže B. Bereš to jako přípravu na mužské A?
Muži B jsou jednodušší než juniorka a rozhodně než áčko. Pro mě je to taková pohoda a rozhodně to tak neberu.
Takže to bereš jako :"Jdu si zahrát jen tak, pro radost?"
No, přesně tak. Tam nejsou žádné pokyny. Prostě máme jen hrát. Je to zábava.
Když už jsme u té zábavy, co rád děláš ve volném čase? Vím, že jsi stále studentem Střední průmyslové školy v Mostě.
Já tomu učení moc nedávám. (smích) Volný čas trávím ,asi jako většina, u počítače. Tréninky máme třikrát týdně, takže to není zase až tak moc, abych volný čas neměl. Často ho trávím s kamarády, ale to poslední dobou taky moc nevyhledávám.
Když máš více volného času, začneš hrát třeba na kytaru?
To zase ne. To už raději hraju na Xboxu (smích).
Připouštíš si, že příští rok tě už čeká maturita?
No, bohužel si to připouštím, čím dál tím víc. Už teď nevím, jestli to zvládnu (smích).
Proč bys maturitu neměl zvládnout?
Nejsem vůbec zvyklý se nějak systematicky učit. Naposledy jsem se pořádně učil snad v devítce na přijímačky na střední.
A co po střední? Máš nějaký plán?
To je těžká otázka. Nedokážu si to představit. Vím, že bych asi mohl být po tátovi strojvedoucí, ale nevím, jestli by mě to bavilo.
Vraťme se k florbalu. Jaký je tvůj nejsilnější florbalový zážitek?
Když jsme hráli před dvěma lety finále ISOLINE cup v O2 aréně. Vlastně jsem si ani tolik nebral to finále v O2 aréně, které jsme prohráli, ale spíš tu cestu k němu. Na začátku jsme byli jeden z těch nejhorších přihlášených týmů a dokázali jsme se probojovat až k tomu lámání chleba ve finále.
Jak na tebe působila O2 aréna?
Je to velká hala, i když tam bylo tisíc lidí - návštěva pěkná, tak se to rozptýlilo a bylo vlastně prázdno.
Zpět do Chomutova. Kde se ti hraje líp? Doma nebo venku u soupeřů?
Rozhodně doma. Je lepší si přijít dvě hodiny před zápasem do haly na rozcvičku, než se někam trmácet čtyři hodiny předem. Doma je samozřejmě i větší podpora fanoušků. Ven s námi moc nejezdí.
Co myslíš, stojí si fanoušci za Florbalem Chomutov a fandí?
Tak určitě ano. Hlavně drží s áčkem. U juniorů se tam asi nemá moc čemu fandit, ale tam zase chodí rodiče. Je lepší, když je hala plná a úplně nejlepší kombinace je, když je plná a lidi fandí, podporují tým.
Když hraješ, tak vnímáš, že ti lidi fandí?
Vůbec to nevnímám. Na střídačce trošku, když hraju, tak mám temno před očima a hlídám si míček.
Co si víc užíváš? Když sleduješ hru nebo když ji hraješ?
Samozřejmě, že si užívám víc hru jako aktivní hráč. Sledování mě moc nebaví. Když jsem třeba zraněný, nemůžu hrát a tým prohrává, tak trpím, protože s tím nemohu nic dělat. Chci hrát, ale prostě nemůžu. Jsem členem týmu v prohře i ve vítězství.
