„Extraliga bude pro nás větší skok“, předpokládá obránkyně Barbora Suková

Ahoj Barčo, blíží se start nové sezóny. Pociťuješ nervozitu před svou premiérou v extralize žen?

„Ahoj, určitě trochu nervozity pociťuji, je úžasný co se nám podařilo minulou sezónu, ale zároveň to sebou nese i velikou zodpovědnost. Vždy to byl pro mě takový malý sen, zahrát si nejvyšší soutěž a moc se na to těším.“

Jak vnímáš týmovou atmosféru před vstupem do extraligy?

„Řekla bych, že trávení 4x do týdne na společných trénincích dost stmelí tým. Celkově mi přijde, že letní příprava nás vždy ještě trochu víc sblíží.“

Jaké hlavní rozdíly očekáváš mezi první ligou a nejvyšší soutěží žen?

„Předpokládám, že to pro nás bude trochu větší skok. Hlavně co se týká rychlosti a tvrdosti soubojů.“

Úvodní dvě kola odehrajete doma – nejprve proti Chodovu, pak proti Vítkovicím. Může být domácí prostředí vaší výhodou?

„Řekla bych, že ano. Máme úžasné fanoušky, kteří při nás stojí už několik sezón. A za to jim moc děkujeme.“

Jak vnímáš sílu soupeřek, jako jsou právě Chodov nebo Vítkovice? Máš k nim respekt, nebo naopak chuť překvapit?

„Upřímně ke každému soupeři přistupuji s respektem, ale samozřejmě je tam i ta chuť něčím překvapit. Dostali jsme hned na začátku opravdu těžké soupeře, ale ze získaných zkušeností můžeme těžit po zbytek sezóny.“

Barbora Suková v dresu Chomutova v utkaní 1. ligy žen proti Novému Strašecí

Co podle tebe bude klíčem k úspěchu Chomutova v této sezóně?

„Hlavně soudržnost týmu a trpělivost. Sezóna bude těžká, je to něco nového, ale řekla bych, že jsme dobře připravené.“

Kdo tě v týmu nejvíce motivuje nebo inspiruje? Máš nějakou týmovou "oporu"?

„Mojí největší oporou je určitě Lili (pozn. redakce Liliana Šindelářová), která mi je nejblíž. Ale kdybych měla říct kdo mě motivuje nebo inspiruje, tak to jsem asi viděla nejvíce na letní přípravě, nebo v těžkých zápasech. Ať je to Adri (pozn. redakce Adriana Hýsková) s Míšou (pozn. redakce Michaela Voráčková), který jdou do všeho na 110%, Péťa (pozn. redakce Petra Malecká) a její absolutní klid a přehled, Simi (pozn. redakce Simona Pilíková) a její neskutečný střely. U všech bych věděla aspoň jednu věc, kterou mě motivují.“

Jak zvládáš skloubit florbal s osobním životem, případně studiem/prací?

„Abych řekla pravdu, tak je to většinou opravdu těžké. Čeká mě poslední ročník na vysoké škole, chodím na brigádu a patřím k těm, co nechtějí vynechat jediný trénink. Snažím se do všechno dávat maximum a někdy mi nezbyde moc času jen pro mě. Ale musím mezi tím najít nějaký balanc.“

Patříš mezi hráčky s profesionálním přístupem a dobrým nastavením, máš nějaký návod pro naše mladší hráčky jak toho docílit?

„V první řadě je to musí hlavně bavit a dělat ten sport rády. Pak jde všechno skoro samo. Důležité ale je se nevzdávat i pokud je nějaké horší období, protože to znamená, že už to může být jen lepší.“