Florbal Chomutov: Bocian - Slabihoud, P. Novotný, Ledvinka, Šamaj - Schäfferhans, Penk, Pelc, Dorňák, Hruška
Jelikož máme tradičně výborné rozlosování (první a předposlední zápas), jdeme hledat po dosud spících Lounech otevřenou osvěžovnu kde by byl k dostání i nějaký ten gáblík pro hladové sportovníky. Všechny osvědčené adresy selhávají (v deset ani žid nevaří), naštěstí nalézáme hospodu Formanka, kde jsme se výborně naobědvali.
K druhému utkání nastupujeme proti Mocným Tuleňům z Podbořan v dobré náladě a s pocitem, že tenhle zápas prostě nemůžeme prohrát. Pocit nám vydrží zhruba do 50. vteřiny kdy prohráváme dva nula (první branka námaz Ledvis, druhá branka námaz Penkič). Tlačíme soupeře, vytváříme řadu střeleckých příležitostí, ale bohužel většina střel jde buď nad nebo do těl dobře bránících Tuleňů. K nemalé radosti přihlížející smečky florbalových neumětelů z týmu Rafani Chomutov (po osmi zápasech mají nula bodů a skóre 16:68) dostáváme třetí branku a zažíváme tak nejhorší třetinu v této sezóně. V druhé třetině přecházejí Podbořany na styl odkoukaný od kanadských hokejistů či anglických fotbalistů a všechny balónky hrají vysoko nad naše obránce. Dostávají se sice do pár brejků, ale v této části hry máme navrch my a snižujeme brankami Šafiho a Rosti na přijatelných 3-2. Všichni věříme, že třetí část bude naše, jelikož Tuleni už začínají mít dost. Bohužel se nám opět na začátku podaří propadnout a při přečíslení tři na dva soupeř prostřeluje Bocu a je to 4-2. Snažíme se o snížení a následné vyrovnání, ale potřebnou dávku střeleckého štěstí jsme si zřejmě vybrali v předchozích zápasech a již nám tam nic nespadne. Tuleni ještě nastřelují břevno a je po zápase. Nebyli jsme horším týmem, ale naše střelecká (naštěstí jen střelecká) impotence nás stála body. Nejlepším hráčem zápasu nebyl vyhlášen nikdo.
