Oficiální web florbalového klubu Chomutov
06.05.2019 | Redakce, foto: Florbal Ústí

„Má trenérská filozofie? Hlavně zdraví, radost a fair play,“ říká Lukáš Pekárek

„Má trenérská filozofie? Hlavně zdraví, radost a fair play,“ říká Lukáš Pekárek
C H O M U T O V - Ve středu 1. května vedl Lukáš Pekárek svůj první trénink elévů v našem klubu. V těchto dnech také postupně přebírá svoji novou pracovní pozici. Nastává tedy ideální doba si v prvním rozhovoru přiblížit ta nejdůležitější témata. Zajímá vás, jaká je Pekyho florbalová minulost, co považuje za nedůležitější poslání trenéra mládeže nebo jaká bude jeho pracovní náplň v našem klubu? Pak čtěte dále...
Ahoj Peky. Ve florbalovém prostředí jsi velmi známou postavou, ale mohl by ses i přesto představit všem, kteří tě dosud neznají? Jaká je tvá florbalová historie?
Přeji pěkný den. To, že jsem známou postavou možná bude tím, že mě nejde jen tak lehce přehlédnout (smích), ale snad to nebude jen tím. Ve florbalovém světě jsem již poměrně dlouho. V roce 1999 ještě na základní škole vznikl nový kroužek s názvem florbal, a já si řekl, že to půjdu zkusit. Nakonec mě to tak pohltilo, že spolu s florbalem kroutíme už dvacátý rok. Když na to pomyslím, tak je florbal součástí mého života více jak ze dvou třetin, což je solidní porce. Ale když tě to baví, tak ty roky utíkají podstatně rychleji. Ve florbale jsem toho zažil už celkem dost a to na různých pozicích a v různých rolích. Například jsem si prošel trénováním krajské reprezentace, spoluprací s komisí mládeže regionu, dále jsem byl členem arbitrážní komise, hráč, trenér, sekretář, rozhodčí a už nevím co ještě dalšího. Chtěl jsem trošku nahlédnout i pod pokličku té organizačně – metodické složky, takže jsem těch funkcí zastával celkem dost. Nicméně momentálně jsem aktivní jen jako trenér a rozhodčí, ale mám v plánu si ještě nějaký ten zápas pinknout, takže se zkusím hodit do formy a rozdat nějakou tu radost i na hřišti (smích).

Vlastně celý svůj dosavadní florbalový život jsi spojil s Ústím nad Labem. Jaká byla tvá role v tomto klubu? Kdy a jak jsi se dostal k trénování mládeže?
Vše to začalo nějak postupně. Nejdřív jsem působil jako hráč, kde jednoho dne za mnou přišel Karel Klíma, který mě vedl v A týmu a nabídl mi, jestli bych nechtěl trénovat mládež, že bych se k dětem hodil. Nemám vůbec ponětí, jak na to přišel, protože v 18 letech jsem měl v hlavě jiné věci a jiné priority než trénování mládeže, ale já jsem si řekl, proč to nezkusit. Skončit se dá vždycky. No a od té doby jsem v tom nepřetržitě. Problém poté nastal po střední škole, kdy jsem se rozhodoval co dál dělat. A chemie, kterou mám vystudovanou, mi moc nevoněla (úsměv). I tak jsem začal pracovat ve Spolchemii, ale na směnný provoz a to bránilo mému obrovskému zájmu a koníčku v tom, že jsem každý druhý víkend nemohl být na turnaji nebo zápase. Vedení pak za mnou přišlo, že vidí, že práce s dětmi mě opravdu baví a přišlo s návrhem, že abych si mohl plnit své koníčky, tak mi nabízí pozici sekretáře, kde se budu spolupodílet na vedení klubu a hlavně budu mít dostatek síly a času na trénování. Takže v klubu jsem zastával roli sekretáře někdy od roku 2010 až doposud.

Dá se nějak říci, kdy jsi začal uvažovat o změně působiště a co tě zavedlo zrovna do Chomutova?
O změně jsem uvažoval už delší dobu, nicméně vždy jsem hodil všechny své problémy za hlavu a jel jsem dále. O nějaké konkrétní změně jsem začal uvažovat v prosinci 2018, kdy už toho bylo na mě opravdu dost a hrozně jsem se těšil na Vánoční svátky, až si odpočinu a naberu sílu do další práce. Trošku vlivem náhod a osudu za mnou přišel ještě v prosinci Martin Bocian a přišel s návrhem spolupráce. Ze začátku jsme si jen nastínili o co by šlo, a že mi dá prostor k mému vyjádření, za což jsem velice vděčný, protože rozhodování bylo u mě velice složité a mělo spoustu aspektů a proměnných. Přeci jen jsem nešel do obchodu vybírat si mezi plnotučnou hořčicí a kremžskou (smích). A proč zrovna Chomutov? Protože na mě působí jako klub, který má jasně vytyčené cíle, ale co je podstatnější, má také nastavené procesy k zvládnutí nastavených cílů. Jedna věc je mít cíl, což je super, ale pokud k tomu není to B, kde je jasně vidět, jak těch cílů dosáhnout, tak to je jen mlácení prázdné slámy. A Chomutov tohle podle mého názoru splňuje a já mám zájem se na tom společně podílet.

Udělat takové rozhodnutí jistě nebylo nic jednoduchého. Můžeš říct, co nakonec převážilo pomyslné misky vah na stranu změny?
Rozhodně to nebylo nic jednoduchého. Byly to téměř 3 měsíce přemýšlení a dávání si věcí do spojitostí a přemýšlení o tom, co bude dál. Aspektů nakonec bylo celkem víc, než jsem čekal. Například změna pracovní náplně, nový trenérský kolektiv, nové děti, nové výzvy, nový impuls do života a pak také jedna z věcí, která se držela taktéž dlouho v nejistotě a tajnosti, ale nakonec dopadla tak, jak jsem doufal. Jedná se o spolupráci s Petrem Neumaierem, se kterým jsem se v letošní sezoně hodně trenérsky sblížil, a protože Petr nabídku od Chomutova dostal také, tak jsme spolu řešili dost intenzivně naše odchody z klubu. Jenže oba jsme byli dost nerozhodní, tak jsem ten první krok musel udělat já – nemáš zač Pítrs (smích). A posledním a taky hlavně hrozně důležitým aspektem byla výborná parta lidí, na které jsem se strašně těšil.

Jaká by měla být tvá pracovní náplň v našem klubu a jak se na ni těšíš?
Jedná se o pozici koordinátora školních projektů. Ve zkratce se vlastně jedná o to, že Florbal Chomutov chce dávat příležitost i ostatním dětem, kteří například z časových důvodů nemohou docházet či dojíždět na tréninky klubu. Proto se ve spolupráci s místními základními školami pustil do projektu, který má dle mého názoru jednoznačně budoucnost a já v tom vidím opravdový přínos. Přímo na základních školách buď pořádá kroužky pro děti školy nebo ve spolupráci s místními učiteli je nápomocen s předáváním zkušeností a udáváním směru výchovy mladého sportovce. Jak jsem říkal. V základních školách vidím budoucnost a věřím, že se nám podaří přivést k tomuto krásnému sportu více a více dětí. Mou pracovní náplň přede mnou zastával Martin Bocian, ale vzhledem ke svému zaměstnání a své časové vytíženosti přišel za mnou, jestli bych to po něm nepřevzal. I přestože Martin je časově vyčerpaný až až, nasadil mi laťku celkem vysoko. Takže to nebude nic jednoduchého a začátky budou asi krušné, ale tak je to přeci se vším ne? (úsměv)

Už jsi stihl poznat místní prostředí?
Stihl jsem poznat místní zázemí a to mi prozatím stačí víc než dost k začátku práce.

V tomto týdnu jsi vedl své první tréninky. S jakými pocity jsi z nich odcházel?
Prozatím jsem stihl pouze dva tréninky, a z toho jeden smíšený, ale v klubu vědí, že ještě během května a června je pro mě takové přechodné období, kdy se věnuji trénování mládeže na dvou frontách. V Ústí ještě dojíždím sezonu s mladšími žáky, protože jsem nechtěl končit s tím, že se vypařím a ani se nerozloučím a nedokončím rozjetou sezonu. S Ústeckými kluky mě ještě čeká NISA OPEN a poté už bych se měl definitivně zapojit do trénování mládeže tady v Chomutově. Já osobně jsem odcházel velice spokojený a nadšený, ale řekl bych, že tahle otázka by měla směřovat hlavně na děti, co trénink absolvovaly. Přeci jen někdy trenér může odcházet s pocitem, že odvedl špičkovou práci, ale pokud odchází děti z tréninku smutné nebo je trénink nebavil, tak někde udělal chybu. A o tom to přeci je. I kdybych někdy z tréninku odcházel naštvaný a děti to i přesto bavilo, tak si poté mohu v duchu říct, že proto jsem tam přece byl. Né proto, abych já odcházel šťastný, ale aby hlavně děti odcházely šťastné. A v tom nejlepším případě, abychom odcházeli šťastní všichni zároveň.

Jaká je tvá trenérská filozofie? Na co kladeš při výchově hráčů největší důraz?
Mou trenérskou filozofií je především dětská radost. Ta by měla být vždy na druhém místě hned za zdravím dítěte. Pokud budu mít špičkové tréninky a děti to nebude bavit, tak uspokojím možná sebe, že jsem připravil světový trénink, ale v tom určitě není podstata dětského trénování. Důraz kladu především na fair play, která v dětském světě je občas náročná, protože děti sami od sebe jí moc nechápou, ale když se jim to správně vysvětlí, tak například poznají, že je v dětském světě důležitější fair play než vyhraný zápas. A o to mi jde. Protože v první řadě vychováváme lidi a až poté sportovce. Takže lidské hodnoty jsou u mě na prvním místě. Herní činnosti a dovednosti se děti naučí postupně. Hlavně bych chtěl také zdůraznit to, že při práci s dětmi je velice důležitá trpělivost. Má práce s dětmi nebude vidět za týden, měsíc ani rok. Je to běh na dlouhou trať. Žádný maratonec nezačíná sprintem. A tak by to mělo být i u výchovy mládeže. Já přeci nechci končit tím, že se stanou mladší žáci mistry ČR a mohu si říct, tak a hotovo. Já chci, aby děti hrály florbal i v pokročilém věku a kdyby třeba nehrály, tak ať k tomu mají alespoň krásné vzpomínky. V tomhle odvětví se mi velice moc líbí citát Amose Alonza Stagga: Jestli jsem jako trenér odvedl dobrou práci poznám až za dvacet let. Teprve tehdy se totiž ukáže, jakými lidmi se mí svěřenci stanou. A o to přeci jde ne?

Pozn.: Amos Alonzo Stagg (1862-1965) byl legendárním univerzitním trenérem amerického fotbalu, basketbalu či baseballu. Trénoval až do svých 96 let a dosáhl řady úspěchů. Svým důrazem na rozvoj charakteru mladých sportovců, který vždy ve svých prioritách řadil nad samotné vítězství, ovlivnil celé generace budoucích trenérů, včetně fenomenálního Johna Woodena.

Neláká tě v budoucnu trénování starších kategorií, kde už přeci jen výsledek hraje podstatnější roli, než u dětí?
Ve své trenérské kariéře jsem si prošel postupně od přípravky až po starší žáky. Letos jsem poprvé zabrousil i mezi juniory. Byla to super zkušenost, ale absolutně něco jiného než trénování mládeže. Měl jsem i nabídky trénování mužského A týmu z různých klubů, ale s díky jsem odmítl. Dokud mám v sobě dostatek pozitivní energie, tak jí chci předávat dětem. Na nějaké paranormální jevy nevěřím, ale jsem přesvědčen, že mým posláním je předávat radost druhým. A když mi to pak děti vrací svým nadšením, tak to je můj další motor do další a další práce.

Peky, díky za rozhovor a ať se daří!

Platinový partner

Významní partneři

Hlavní partneři