C H O M U T O V - Rok 2020 odkrajuje své poslední hodiny a nastává tak klasický čas na bilancování. Jaký byl uplynulý rok? Jak moc ovlivnila chod klubu pandemie koronaviru? Lze v této době najít kromě problémů i nějaké příležitosti? A jaké jsou plány pro blízkou i vzdálenější budoucnost klubu? Toho všeho jsme se dotkli v rozhovoru s předsedou klubu Martinem Bocianem.
Tweet
Tisk stránky
Martine, tradiční otázka na úvod. Jaký byl pro Florbal Chomutov rok 2020?
„Až do jara velmi dobrý, vše v klubu šlo podle plánu i A týmu se dařilo. Měli jsme dobře rozehrané play off, tým byl motivován a natěšen na domácí zápasy, na vrchol sezóny před skvělým publikem. A najednou někdo řekl stop. Bylo to jako když se rozjíždíte po dálnici do plné rychlosti a najednou vám někdo zatáhne za ruční brzdu. Nic podobného jsme nikdy nezažili.“ Vzpomeneš si, jaké byly tehdy tvoje pocity?
„Úplně na začátku, když byl poprvé vyhlášen nouzový stav, to byla směsice překvapení, strachu a ostražitosti. Bylo to něco výjimečného a nikdo nevěděl, co se bude dít. Ze dne na den se vše zavřelo, sportoviště, školy, omezil se pohyb. Až později se ukázalo, že to nebude jen na pár dní. Když byla předčasně ukončena sezóna, přišlo velké zklamání. Momentálně bych své pocity vyjádřil jako snahu neztratit naději.“ Jak těžké je v takové situaci řídit klub?
„Beru to jako velkou zkušenost. Nejsložitější je, že nevíme, o jaké době mluvíme. Na jak dlouhé období se připravujeme. Jako klub jsme schopni se přizpůsobit všemu, což jsme si během roku několikrát dokázali. Přesunuli jsme tréninky z hal do venkovních areálů, rozdělovali družstva do skupin, později jsme trénovali s hráči i individuálně, mnohdy v zimě, mnohdy ve tmě, ale nějak jsme se snažili přizpůsobit. Zvládli jsme v minulosti celou řadu špatných období, zvládneme i tohle. Jiné je to ale v tom, že zde nejsme pány situace a nevíme, jak dlouho to celé potrvá. Ta nejistota je skličující. Situace se mění doslova ze dne na den. Jeden den plánujete restart ligy a další den připravujete naopak znovu individuální tréninky. Těžko se v tom orientuje. Pokud to mám říct otevřeně, mnohem raději bych slyšel: Letošní sezóna je zrušena, připravte se na září 2021. Byla by to tvrdá zpráva, ale alespoň bychom měli nějakou jistotu.“ Neobáváš se, že přerušení činnosti bude mít vliv na úbytek členů? Že si někteří odvyknou pravidelné činnosti a už nevrátí?
„Těžko předvídat, vyloučit to nemohu. Uvidíme, až se jednoho dne budeme moci vrátit k plné činnosti, pak teprve budeme definitivně sčítat všechny plusy a mínusy. Snažíme se se členy neztratit kontakt, jak jsem řekl výše, děláme, co jde, abychom nepřerušili činnost a osobně pevně věřím, že kdo má florbal opravdu rád, vydrží.“ Poznamenala pandemie koronaviru klub také po ekonomické stránce?
„Samozřejmě, že poznamenala, ale ne nijak fatálně. Obrovsky důležité pro nás v současné chvíli je, že máme za zády stabilní a silnou podporu Města Chomutov. Je to pro nás klíčový partner pro to, abychom zde mohli dlouhodobě rozvíjet naši činnost. Za to velké DÍKY, protože jsem přesvědčen, že investice do sportu, volného času a vyžití dětí, mládeže i dospělých je důležitá a jsem rád, že město dává svoji podporou najevo, že si naši činnosti váží. I my si vážíme této podpory a je pro nás velkým závazkem. Stejně tak jsem rád, že vydržela většina partnerství s firmami, které nás dlouhodobě podporují.“ Lze si z této komplikované doby a situace kolem COVIDu odnést i něco konstruktivního? Příležitosti, zkušenosti, poznatky...
„Zcela jistě ano. Ukázalo se, jak velkou výhodou je mít silný tým trenérů na plný úvazek, díky kterému jsme mohli i u nejpočetnějších kategorií realizovat skupinové tréninky. Potvrdilo se, že tato naše cesta posledních let je správná a budeme v ní tedy pokračovat i nadále směrem k dalším strukturám našich týmů. Zároveň nám tato doba otevřela oči a nabídla nám celou řadu možností, na které bychom pravděpodobně nepřišli nebo které bychom si ani neuměli představit, pokud bychom k tomu nebyli přinuceni. Rád bych touto cestou poděkoval všem trenérům za jejich úsilí, které vynaložili a stále vynakládají na to, aby hráčům a hráčkám připravili tréninkovou náplň.“ Zmínil jsi trenéry na plný úvazek. Jak vlastně v současné době vypadá organizační struktura klubu a co v tomto směru plánujete do budoucna?
„K dnešnímu dni máme v klubu pět trenérů na plný úvazek a celou řadu dalších trenérů, asistentů a vedoucích, kteří se týmům věnují při zaměstnání. Tím jsme prakticky završili první část našeho plánu, což bylo mít u každého týmu mužské struktury od přípravky až po muže profesionálního trenéra. Získávat do naší organizace ty nejlepší trenéry musí být naší neustálou snahou.“ Jsi v klubu už osmnáct let, z toho čtrnáct let v jeho vedení. Jak se za tu dobu změnil florbal jako takový a jak moc se změnil i samotný klub?
„Už je to tak dávno, že si skoro ani nevzpomenu (úsměv). No změnil se absolutně ve všech směrech. Když jsem s florbalem v roce 2002 začínal, bylo to jen krátce poté, co se florbal v regionech přestal hrát 4+1, byla zavedena povinnost mít v každém utkání mantinely (dříve mohly být jen lavičky) nebo bylo zrušeno pravidlo o tom, že na turnaji pískají vždy hráči z týmů, které zrovna nehrají. Tomuhle dnes nikdo z mladých hráčů neuvěří, a to se bavíme o době před pouhými dvaceti lety. Organizace celého florbalu je dnes diametrálně jiná a logicky s tím je naprosto odlišná i organizace našeho klubu. Při mém nástupu do funkce předsedy klubu v roce 2006 jsem sestavoval rozpočet klubu na 90 tisíc korun, dnes spravuji rozpočet už přes sedm milionů korun.“ Když jsi se poprvé stal předsedou klubu, bylo ti dvacet. Vzpomeneš si ještě na motiv, proč jsi do toho tenkrát šel?
„Ano, tohle je jedna z mála věcí, které si pamatuji naprosto přesně. Bylo mi devatenáct, když se pro nedostatek hráčů rozpadlo naše družstvo juniorů a prakticky veškerá mládež našeho klubu. Poslední turnaj jsme odehráli v pouhých sedmi lidech. Nemohl jsem uvěřit tomu, že ve městě, jako je Chomutov, se nedá dohromady patnáct kluků stejného věku, kteří by chtěli hrát. Nedalo mi to spát, a tak jsem v jedné z následujících debat se zakládajícími členy klubu nabídl pomocnou ruku. Setkal jsem se s pochopením a podporou, ale nikdo z tehdejších hráčů neměl dostatečné časové možnosti, aby se florbalu věnoval intenzivněji. Tak jsem do toho šel sám.“ Co je tedy náplní tvé práce?
„Klub je spolek, který je řízen svými členy prostřednictvím valné hromady. Předseda je pouze jakýmsi správcem v mezidobí mezi valnými hromadami. Mám rozhodující pravomoc téměř ve všech oblastech, starám se o hospodaření spolku a jeho rozvoj. Zároveň jsem statutárním zástupcem a nesu veškerou odpovědnost za rozhodování. Kromě role předsedy klubu, která je dobrovolná, jsem povoláním učitel angličtiny a tělocviku na základní škole, což je práce, která mě neskutečně baví a naplňuje. Další svůj volný čas dělím mezi pozici trenéra mužů a juniorů, práci v městském zastupitelstvu a externí spolupráci pro Český florbal, kde působím jako člen Komise regionů a rozvoje oddílů a také jako externí školitel trenérů.“ Kvůli pandemii koronaviru a následné nemožnosti se scházet, byla letošní valná hromada odložena. Jak to s ní vypadá a jaké jsou tvé plány směrem k další kandidatuře?
„Valnou hromadu jsme jako každý rok plánovali na období května nebo června, ale přišel první nouzový stav. Náhradní termín jsme chtěli na podzim, ale opět nás zavřeli. Valnou hromadu svoláme hned, jakmile to okolnosti dovolí, abychom dostáli všem svým povinnostem. Co se týče mojí kandidatury, jsem rozhodnut se znovu ucházet o funkci předsedy na příští dva roky, ale to rozhodování je rok od roku těžší. Stále mě to baví, cítím v sobě ještě hodně energie a pořád mám před sebou spoustu úkolů a výzev, kterých bych rád dosáhl. Na druhou stranu pozoruji, jak se mění společnost, lidé jsou nedůvěřivější, podezíravější, často hledají v druhých jen to špatné. Dobrovolnost, laskavost a ochota spadly na úroveň samozřejmosti a nebo jsou dokonce považovány za projevy slabosti. Je zarážející, jak jsme si odvykli se pochválit, poděkovat nebo pomoci nad rámec povinností. Nicméně věřím, že těch, kteří tyto hodnoty ještě neopustili, je stále většina, i když se třeba tolik neprojevují. Navíc jsem v posledních letech lákal do Chomutova trenéry z celého regionu na dlouhodobý společný projekt a bylo by zbabělé ho hned v úvodu opustit.“ V závěru roku jste realizovali několik důležitých rozvojových projektů. Můžeš nám je přiblížit?
„V roce právě končícím jsme pokračovali v naplňování cílů tzv. VIZE 2025, kterou jsme před dvěma lety představili. Strávili jsme spoustu hodin debatami nad dalším rozvojem klubu a práce nám šla vcelku od ruky. Výsledky teprve přijdou, ale pokud mezi naše cíle patřilo stát se do roku 2025 klubem na superligové úrovni, s nejlepším systémem výchovy mládeže v republice a klubem, který je schopen vychovávat hráče pro reprezentaci, pak si myslím, že vytvořit unikátní koncepci rozvoje florbalových i kondičních dovedností hráče, vystavět ve sportovní hale vlastní posilovnu, získat dva kondiční trenéry a fyzioterapeutku, vytvořit projekt U21 a získat pro něj dalšího kvalitního trenéra, není na jeden rok vůbec špatný počin. Ale jak říkám, skutečný význam a důležitost těchto kroků se ukáže až v budoucnu. Teprve sázíme a zaléváme, sklízet budeme později.“ Koukněme do budoucnosti. Co klub chystá v nejbližší době a jakým směrem by se klub měl vyvíjet a jaké jsou tvé osobní cíle jako předsedy klubu?
„Čeká nás toho ještě spoustu. Už za pár dní představíme třetí velkou novinku, na které jsme pracovali celý podzim. Bude to tentokrát z trochu jiného soudku než posilovna a založení týmu U21, ale obzvlášť v dnešní době to považuji za další důležitý krok k budoucímu stabilnímu rozvoji klubu. A v dlouhodobém horizontu chceme kontinuálně navázat na naše priority investice do kvalitních trenérů a vylepšování organizace našich družstev. Po kompletní profesionalizaci trenérů dětí a výkonnostních týmů budeme například řešit také profesionalizaci trenérského vedení u volnočasového a dívčího florbalu. Chceme být klubem, který se dokáže dobře postarat o každého hráče a hráčku. Klubem, jehož A týmy budou patřit k nejlepším v republice a B týmy k nejlepším v regionu. Chceme, aby každá generace hráčů měla lepší podmínky než ta předchozí. To je nikdy nekončící koloběh. Pokud jde o mě, tak já jsem za posledních čtrnáct let uskutečnil většinu svých cílů a plánů. V současné době bych řekl, že mi zbývají poslední tři velké úkoly. Český florbal schválil od roku 2025 povinnost hrát všechna superligová utkání na jednotném umělém povrchu. Naše Městská sportovní hala má novou palubovku a pokládání mobilního povrchu před každým zápasem není z kapacitních důvodů možné. Rád bych dovedl Florbal Chomutov do Superligy, to je úkol číslo jedna. K tomu potřebujeme vyřešit otázku haly a zázemí, to je úkol číslo dvě. Třetím úkolem, abych mohl odejít s čistým štítem, je najít a doporučit valné hromadě osobu, která bude ochotna převzít balvan předsednictví a povede klub do další etapy jeho existence.“ Co bys popřál členům klubu do roku 2021
„Především pevné zdraví, spoustu důvodů k úsměvu a radosti, velkou dávku pozitivního myšlení a hodně štěstí a úspěchů ve všem, co je baví.“
„Až do jara velmi dobrý, vše v klubu šlo podle plánu i A týmu se dařilo. Měli jsme dobře rozehrané play off, tým byl motivován a natěšen na domácí zápasy, na vrchol sezóny před skvělým publikem. A najednou někdo řekl stop. Bylo to jako když se rozjíždíte po dálnici do plné rychlosti a najednou vám někdo zatáhne za ruční brzdu. Nic podobného jsme nikdy nezažili.“ Vzpomeneš si, jaké byly tehdy tvoje pocity?
„Úplně na začátku, když byl poprvé vyhlášen nouzový stav, to byla směsice překvapení, strachu a ostražitosti. Bylo to něco výjimečného a nikdo nevěděl, co se bude dít. Ze dne na den se vše zavřelo, sportoviště, školy, omezil se pohyb. Až později se ukázalo, že to nebude jen na pár dní. Když byla předčasně ukončena sezóna, přišlo velké zklamání. Momentálně bych své pocity vyjádřil jako snahu neztratit naději.“ Jak těžké je v takové situaci řídit klub?
„Beru to jako velkou zkušenost. Nejsložitější je, že nevíme, o jaké době mluvíme. Na jak dlouhé období se připravujeme. Jako klub jsme schopni se přizpůsobit všemu, což jsme si během roku několikrát dokázali. Přesunuli jsme tréninky z hal do venkovních areálů, rozdělovali družstva do skupin, později jsme trénovali s hráči i individuálně, mnohdy v zimě, mnohdy ve tmě, ale nějak jsme se snažili přizpůsobit. Zvládli jsme v minulosti celou řadu špatných období, zvládneme i tohle. Jiné je to ale v tom, že zde nejsme pány situace a nevíme, jak dlouho to celé potrvá. Ta nejistota je skličující. Situace se mění doslova ze dne na den. Jeden den plánujete restart ligy a další den připravujete naopak znovu individuální tréninky. Těžko se v tom orientuje. Pokud to mám říct otevřeně, mnohem raději bych slyšel: Letošní sezóna je zrušena, připravte se na září 2021. Byla by to tvrdá zpráva, ale alespoň bychom měli nějakou jistotu.“ Neobáváš se, že přerušení činnosti bude mít vliv na úbytek členů? Že si někteří odvyknou pravidelné činnosti a už nevrátí?
„Těžko předvídat, vyloučit to nemohu. Uvidíme, až se jednoho dne budeme moci vrátit k plné činnosti, pak teprve budeme definitivně sčítat všechny plusy a mínusy. Snažíme se se členy neztratit kontakt, jak jsem řekl výše, děláme, co jde, abychom nepřerušili činnost a osobně pevně věřím, že kdo má florbal opravdu rád, vydrží.“ Poznamenala pandemie koronaviru klub také po ekonomické stránce?
„Samozřejmě, že poznamenala, ale ne nijak fatálně. Obrovsky důležité pro nás v současné chvíli je, že máme za zády stabilní a silnou podporu Města Chomutov. Je to pro nás klíčový partner pro to, abychom zde mohli dlouhodobě rozvíjet naši činnost. Za to velké DÍKY, protože jsem přesvědčen, že investice do sportu, volného času a vyžití dětí, mládeže i dospělých je důležitá a jsem rád, že město dává svoji podporou najevo, že si naši činnosti váží. I my si vážíme této podpory a je pro nás velkým závazkem. Stejně tak jsem rád, že vydržela většina partnerství s firmami, které nás dlouhodobě podporují.“ Lze si z této komplikované doby a situace kolem COVIDu odnést i něco konstruktivního? Příležitosti, zkušenosti, poznatky...
„Zcela jistě ano. Ukázalo se, jak velkou výhodou je mít silný tým trenérů na plný úvazek, díky kterému jsme mohli i u nejpočetnějších kategorií realizovat skupinové tréninky. Potvrdilo se, že tato naše cesta posledních let je správná a budeme v ní tedy pokračovat i nadále směrem k dalším strukturám našich týmů. Zároveň nám tato doba otevřela oči a nabídla nám celou řadu možností, na které bychom pravděpodobně nepřišli nebo které bychom si ani neuměli představit, pokud bychom k tomu nebyli přinuceni. Rád bych touto cestou poděkoval všem trenérům za jejich úsilí, které vynaložili a stále vynakládají na to, aby hráčům a hráčkám připravili tréninkovou náplň.“ Zmínil jsi trenéry na plný úvazek. Jak vlastně v současné době vypadá organizační struktura klubu a co v tomto směru plánujete do budoucna?
„K dnešnímu dni máme v klubu pět trenérů na plný úvazek a celou řadu dalších trenérů, asistentů a vedoucích, kteří se týmům věnují při zaměstnání. Tím jsme prakticky završili první část našeho plánu, což bylo mít u každého týmu mužské struktury od přípravky až po muže profesionálního trenéra. Získávat do naší organizace ty nejlepší trenéry musí být naší neustálou snahou.“ Jsi v klubu už osmnáct let, z toho čtrnáct let v jeho vedení. Jak se za tu dobu změnil florbal jako takový a jak moc se změnil i samotný klub?
„Už je to tak dávno, že si skoro ani nevzpomenu (úsměv). No změnil se absolutně ve všech směrech. Když jsem s florbalem v roce 2002 začínal, bylo to jen krátce poté, co se florbal v regionech přestal hrát 4+1, byla zavedena povinnost mít v každém utkání mantinely (dříve mohly být jen lavičky) nebo bylo zrušeno pravidlo o tom, že na turnaji pískají vždy hráči z týmů, které zrovna nehrají. Tomuhle dnes nikdo z mladých hráčů neuvěří, a to se bavíme o době před pouhými dvaceti lety. Organizace celého florbalu je dnes diametrálně jiná a logicky s tím je naprosto odlišná i organizace našeho klubu. Při mém nástupu do funkce předsedy klubu v roce 2006 jsem sestavoval rozpočet klubu na 90 tisíc korun, dnes spravuji rozpočet už přes sedm milionů korun.“ Když jsi se poprvé stal předsedou klubu, bylo ti dvacet. Vzpomeneš si ještě na motiv, proč jsi do toho tenkrát šel?
„Ano, tohle je jedna z mála věcí, které si pamatuji naprosto přesně. Bylo mi devatenáct, když se pro nedostatek hráčů rozpadlo naše družstvo juniorů a prakticky veškerá mládež našeho klubu. Poslední turnaj jsme odehráli v pouhých sedmi lidech. Nemohl jsem uvěřit tomu, že ve městě, jako je Chomutov, se nedá dohromady patnáct kluků stejného věku, kteří by chtěli hrát. Nedalo mi to spát, a tak jsem v jedné z následujících debat se zakládajícími členy klubu nabídl pomocnou ruku. Setkal jsem se s pochopením a podporou, ale nikdo z tehdejších hráčů neměl dostatečné časové možnosti, aby se florbalu věnoval intenzivněji. Tak jsem do toho šel sám.“ Co je tedy náplní tvé práce?
„Klub je spolek, který je řízen svými členy prostřednictvím valné hromady. Předseda je pouze jakýmsi správcem v mezidobí mezi valnými hromadami. Mám rozhodující pravomoc téměř ve všech oblastech, starám se o hospodaření spolku a jeho rozvoj. Zároveň jsem statutárním zástupcem a nesu veškerou odpovědnost za rozhodování. Kromě role předsedy klubu, která je dobrovolná, jsem povoláním učitel angličtiny a tělocviku na základní škole, což je práce, která mě neskutečně baví a naplňuje. Další svůj volný čas dělím mezi pozici trenéra mužů a juniorů, práci v městském zastupitelstvu a externí spolupráci pro Český florbal, kde působím jako člen Komise regionů a rozvoje oddílů a také jako externí školitel trenérů.“ Kvůli pandemii koronaviru a následné nemožnosti se scházet, byla letošní valná hromada odložena. Jak to s ní vypadá a jaké jsou tvé plány směrem k další kandidatuře?
„Valnou hromadu jsme jako každý rok plánovali na období května nebo června, ale přišel první nouzový stav. Náhradní termín jsme chtěli na podzim, ale opět nás zavřeli. Valnou hromadu svoláme hned, jakmile to okolnosti dovolí, abychom dostáli všem svým povinnostem. Co se týče mojí kandidatury, jsem rozhodnut se znovu ucházet o funkci předsedy na příští dva roky, ale to rozhodování je rok od roku těžší. Stále mě to baví, cítím v sobě ještě hodně energie a pořád mám před sebou spoustu úkolů a výzev, kterých bych rád dosáhl. Na druhou stranu pozoruji, jak se mění společnost, lidé jsou nedůvěřivější, podezíravější, často hledají v druhých jen to špatné. Dobrovolnost, laskavost a ochota spadly na úroveň samozřejmosti a nebo jsou dokonce považovány za projevy slabosti. Je zarážející, jak jsme si odvykli se pochválit, poděkovat nebo pomoci nad rámec povinností. Nicméně věřím, že těch, kteří tyto hodnoty ještě neopustili, je stále většina, i když se třeba tolik neprojevují. Navíc jsem v posledních letech lákal do Chomutova trenéry z celého regionu na dlouhodobý společný projekt a bylo by zbabělé ho hned v úvodu opustit.“ V závěru roku jste realizovali několik důležitých rozvojových projektů. Můžeš nám je přiblížit?
„V roce právě končícím jsme pokračovali v naplňování cílů tzv. VIZE 2025, kterou jsme před dvěma lety představili. Strávili jsme spoustu hodin debatami nad dalším rozvojem klubu a práce nám šla vcelku od ruky. Výsledky teprve přijdou, ale pokud mezi naše cíle patřilo stát se do roku 2025 klubem na superligové úrovni, s nejlepším systémem výchovy mládeže v republice a klubem, který je schopen vychovávat hráče pro reprezentaci, pak si myslím, že vytvořit unikátní koncepci rozvoje florbalových i kondičních dovedností hráče, vystavět ve sportovní hale vlastní posilovnu, získat dva kondiční trenéry a fyzioterapeutku, vytvořit projekt U21 a získat pro něj dalšího kvalitního trenéra, není na jeden rok vůbec špatný počin. Ale jak říkám, skutečný význam a důležitost těchto kroků se ukáže až v budoucnu. Teprve sázíme a zaléváme, sklízet budeme později.“ Koukněme do budoucnosti. Co klub chystá v nejbližší době a jakým směrem by se klub měl vyvíjet a jaké jsou tvé osobní cíle jako předsedy klubu?
„Čeká nás toho ještě spoustu. Už za pár dní představíme třetí velkou novinku, na které jsme pracovali celý podzim. Bude to tentokrát z trochu jiného soudku než posilovna a založení týmu U21, ale obzvlášť v dnešní době to považuji za další důležitý krok k budoucímu stabilnímu rozvoji klubu. A v dlouhodobém horizontu chceme kontinuálně navázat na naše priority investice do kvalitních trenérů a vylepšování organizace našich družstev. Po kompletní profesionalizaci trenérů dětí a výkonnostních týmů budeme například řešit také profesionalizaci trenérského vedení u volnočasového a dívčího florbalu. Chceme být klubem, který se dokáže dobře postarat o každého hráče a hráčku. Klubem, jehož A týmy budou patřit k nejlepším v republice a B týmy k nejlepším v regionu. Chceme, aby každá generace hráčů měla lepší podmínky než ta předchozí. To je nikdy nekončící koloběh. Pokud jde o mě, tak já jsem za posledních čtrnáct let uskutečnil většinu svých cílů a plánů. V současné době bych řekl, že mi zbývají poslední tři velké úkoly. Český florbal schválil od roku 2025 povinnost hrát všechna superligová utkání na jednotném umělém povrchu. Naše Městská sportovní hala má novou palubovku a pokládání mobilního povrchu před každým zápasem není z kapacitních důvodů možné. Rád bych dovedl Florbal Chomutov do Superligy, to je úkol číslo jedna. K tomu potřebujeme vyřešit otázku haly a zázemí, to je úkol číslo dvě. Třetím úkolem, abych mohl odejít s čistým štítem, je najít a doporučit valné hromadě osobu, která bude ochotna převzít balvan předsednictví a povede klub do další etapy jeho existence.“ Co bys popřál členům klubu do roku 2021
„Především pevné zdraví, spoustu důvodů k úsměvu a radosti, velkou dávku pozitivního myšlení a hodně štěstí a úspěchů ve všem, co je baví.“
