Oficiální web florbalového klubu Chomutov
24.11.2020 | Ondřej Šarša, foto: Roman Dušek

„Základ je hlavně u samotných dětí," říká trenér brankářů Luboš Šrámek

„Základ je hlavně u samotných dětí,
C H O M U T O V - K trénování mladých brankářů v Chomutově se dostal přes svého syna. Zkušenosti nasbíral ve své sportovní kariéře či postupem času samoučením. Nedílnou součástí chomutovské mládeže je také rozvoj gólmanů, který má pod svými křídly trenér Luboš Šrámek. V rozhovoru popisuje jak náročná je práce s brankáři či jaké speciální pomůcky využívají při běžném tréninku hráči či hráčky s maskou na hlavě.
Jak dlouho působíš v Chomutově?
„Můj začátkem s Florbalem Chomutovem, respektive FbC 98 Chomutov, je úzce spojen s mým synem Ondřejem Šrámkem od roku 2012, kdy se poprvé postavil do branky. Povědomí o chomutovském florbalu už ale mám od roku 1998 ve souvislosti s tehdejšími členy Jiřím Giptnerem a Jaroslavem Dorňákem.“

Jak jsi se vlastně dostal k trénování mladých brankářů?
„V rámci tréninků, které probíhaly, když syn Ondřej začal trénovat s florbalem mi přišlo, že nebylo věnováno tolik času brankářům. Proto jsem se rozhodl pro změnu. I já sám osobně ve své sportovní kariéře jsem odchytal několik zápasů v ledním hokeji, pozemním hokeji či fotbalu.“

Pojďme na začátky trénování brankářů. Používal jsi právě zkušenosti z ostatních sportů, které jsi hrál?
„Nejdelší moje sportovní kariéra byla u pozemního hokeje, kde jsem nasbíral nejvíce zkušeností. Základ je sice stejný jako postu brankáře, ale odlišná hra, co se týká ve srovnání s florbalem. Byla potřeba se spoustu věcí doučit a nastudovat. Víceméně jsem se to učil průběžně s tím, jak jsem trénoval na začátku Ondru a postupem času jsem došel k tomu, že mám přece jenom nějaké zkušenosti či informace, které mohu předat ostatním brankářům. Po projednáváním s Martinem Bocianem jsme se domluvili na spolupráci a vytvořili speciální tréninky pro gólmany.“

Pomáhal ti někdo ze začátku. Měl jsi někoho při ruce, například z bývalých chomutovských brankářů?
„Jak jsem se již zmínil, ze začátku jsem většinou trénoval Ondru sám a spíše jsme někoho přizvali. Vzhledem k tomu, že s Ondrou, díky jeho přístupu jsme využívali tréninkové možnosti jinde. Odvěký pravidlo trénovat své děti není nikdy dobrý nápad a ono to moc dobře ani nejde. Takže jsme jezdili k jiným trenérům, od kterých jsem čerpal sám zkušenosti a naopak mi později Ondra pomáhal na trénincích. Byť na úkor na toho, že místo aby trénoval na sto procent, se musel věnovat I ostatním. Ale fungovalo to bez jakýchkoliv problémů.“

Co všechno obnáší práce trenéra brankářů? Jak se na každý trénink připravuješ?
„Ze začátku jsme bojovali hlavně s počtem hráčů, kdy nebylo jasné, kolik přijde brankářů na samotný trénink. To jsme ale s odstupem času vyřešili. U gólmanů je to navíc specifické, protože k ideální práci, o tom bych tu mohl vyprávět hodiny, jak bych si to já představoval, je vhodné mít na tréninku jednoho až dva brankáře. Začátky byly takové, kdy jsem byl na tréninku já a můj syn Ondřej, se sešlo se deset až jedenáct dětí. Tréninky byly zaměřeny k fyzické průpravě, specificky upravená pro brankáře, to znamená víc na obratnost, pohyblivost a koordinaci pohybu. Postupem času jsme to více specifikovali, abychom si vytvořili užší skupinu, kde už se dá pracovat s jednotlivými hráči a můžeme se zaměřit více na technickou stránku chytání u samotného florbalu. Pro letošní sezónu se nám podařilo je rozdělení tréninků podle věku. Je obrovský rozdíl, když člověk pracuje s dětmi do dvanáct let a s těmi staršími, tak aby byl trénink stoprocentně přínosný pro všechny. Pokud je jedna skupina od těch desíti do sedmnácti let, tak ti starší nemají zátěž takovou jakou by potřebovali a nebo naopak pro ty mladší je moc vysoká a nemají žádný přínos.“

Juniorský brankář Ondřej Šrámek v chomutovských barvách
Myslíš, že v mládežnických týmech Chomutova je nějaký gólman, který by mohl vyrůst ve skutečně kvalitního brankáře?
„Určitě. Je tu spousta potenciálu mezi dětmi a ve špičkového brankáře může vyrůst skoro každý. Jsou samozřejmě hráči či hráčky, kteří mají lepší předpoklady na začátku, ale to neznamená, že bude dokonalejší na konci nebo v dospělém věku než někdo kdo byl na začátku, musel tomu věnovat více a vypadal, že v bráně nechytne ani míček. V naší základně jsou dobří gólmani a potenciál, se kterým se dá perfektně pracovat. Řekněme ať už přirozený talent nebo hráči, kteří mají skvělý přístup či nasazení. Věnují a obětují tomu spoustu času. Otázkou je jenom, jestli to dokážou dotáhnout až do konce. Cesta k brankáři je dlouhá a priority u dětí se během mladého věku mění. V patnácti, šestnácti letech zjišťují věci, které jsou pro ně důležitější než je chytání a nevěnují tolik tomu času, než na začátku.“

Používáte speciální pomůcky pro rozvoj schopnosti brankářů?
„Velice dobrá otázka právě na to, že u brankářů je to trošičku něco jiného. Tréninky s brankáři jsou hodně zaměřené na pohybovou koordinaci. Využívají se věci, které používají I normální hráči, jako je bosu. Ta nechybí na každém brankářském tréninku. Je to základ z pohledu jejich pohybového aparátu a jeho posílení. Tak samozřejmě z pohledu toho, že pohybová koordinace a stabilita je pro brankáře nesmírně důležitá. Specifickou věcí, která je v poslední době hodně moderní, je použití Blazepodu. Gólmani tím rozvíjí reakční schopnosti a orientaci. Další zajímavostí, kterou používáme, jsou upravené brýle. Stačí pouze přelepit jednu část klasických brýlí nebo část výhledu, tak aby si to brankář ztížil. Dále využíváme Spikeball, odrazovou síť, na postřeh a koordinaci. Používají se různé míčky, jak váhově nebo rozměrově rozdílné, což mění odraz přes Spikeball, tak úchop brankáře. Pokud si gólman zvykne na jeden míček, ztrácí cit při chytání. Pak ještě používáme nestabilní tyčky pro udržení rovnováhy a občas to vypadá na tréninku jako na cirkusovém představení (smích).“

Využití Blazepod při brankářském tréninku pro rozvoj reakčních schopností
Vidíš sám zlepšení u našich brankářů s postupem času?
„Základ je hlavně v dětech. Nechci to srovnávat s tím, že bychom je posunovali výrazně my. Děti, kteří chodí na tréninky, jsou namotivovaní sami. Chtějí se zlepšovat a my jim dáváme prostor a nějakým způsobem je v tom vedeme. To zlepšení je vidět jak u těch mladších I starších hráčů. Rozhodně klub musí vidět, že se úroveň zvedá. Je to v podstatě lepší, než kdyby brankáři byly necháni na samostudium.“

Kolikrát týdně trénují brankáři? Jak probíhá příprava momentálně, když jsou zavřená sportoviště?
„Máme zavedenou skupinu individuálních tréninků pro brankáře, která probíhá jednou týdně. Rozsah je stanovený na dvě skupiny – mladší a starší. Každá skupina má čtyřicetpět minut čistého tréninkového času. S dětmi jsme domluvení, že chodí minimálně půl hodiny před samotným tréninkem, aby měli čas se převléknout, prohřát se a rozcvičit. Současný stav je super v tom, že od minulé sezóny se mnou trénuje Milan Stránský. Spolupráci si velmi pochvaluji, jelikož si můžeme skladbu tréninku rozdělit, kdy jeden z nás má na starost například zátěž, druhý se věnuje samotnému technickému chytání. Ve dvou je to úplně špička pro trénování. Jinak v rámci omezení, které platí, mají mladší děti nastavenou skladbu základní cviků například házení s míčkem či postřehové cvičení. Samozřejmě to dělají i starší brankáři, ale pro samotný rozvoj brankáře, hlavně ve starších kategorií je potřeba zpětná vazba. Komunikace během tréninku, kdy s brankářem online probíráš, to co dělá, jak to vypadá. Samozřejmě jsou důležité také videozáznamy nebo pokud kouká trenér přímo na pohyby či reakce brankáře. S Milanem Stránským máme v plánu připravit skladbu videorozborů z české superligy nebo zahraničních lig a porovnat si to se záznamy, které máme natočené s našimi gólmany. A na základě toho si říct, co je jinak a co vypadá třeba špatně. Jak jsem již řekl, hráči trénují momentálně individuálně a mají nastavené cviky, které mají dělat průběžně i během fungování v sezóně. Dále máme připravený vyhodnocovací dotazník pro hráče na prosinec, kde bychom se chtěli zaměřit na jejich přístupu nebo cílů, abychom měli my jako trenéři informaci, co soudí samotní brankáři. Máme sami nějakou představu, kam se chceme s jednotlivými gólmany posunovat či vizi, zda to samotný hráč plní, ale nemáme dokonalou zpětnou vazbu, jestli to vnímá i brankář.“

Jak se osobně těšíš na návrat do haly?
„Co se týká mě, já vyhlížím období, kdy otevřou haly. Chybí mi vazba od dětí na tom tréninku. Práce mě s nimi neuvěřitelně baví. Já si chodím na tréninky psychicky odpočinout. Za mě jednoznačně ano, pokud by otevřeli ještě dnes haly, sbalím se a jdu trénovat. Zpětné vazby od brankářů mám, neboť jsme v kontaktu a taky jim samotné tréninky chybí. Období je využitelné na individuální trénování, ale osobní vazby a dobrý pocit z té party momentálně chybí.“

Tvůj hrubý odhad, kdy bychom mohli zpět do hal na tréninky či zápasy?
„Jsem spíše praktik. Moje odpověď je taková, až se to rozjede budu šťastný ale nebudu predikovat, jestli se tak stane v prosinci či v lednu.“

Významní partneři

Hlavní partneři