Oficiální web florbalového klubu Chomutov
20.12.2020 | Lenka Láryšová, foto: Florbal Chomutov

„Trénování je pro mě odpočinek od práce,“ říká Michal Bělohlávek

„Trénování je pro mě odpočinek od práce,“ říká Michal Bělohlávek
C H O M U T O V - Michal Bělohlávek začal jako rodič, který doprovázel svého syna na kroužek florbalu. Poprvé ho oslovil chomutovský trenér Jirka Žižka, a tak začala jeho dráha trenéra dětských kategorií. Dneska je z něj asistent u mladších a starších žákyň a pro tréninky se inspiruje nejen u kluků, ale také u fotbalu, který hrával.
Michale, jak jsi s dostal k florbalu?

„Syn začal navštěvovat florbalový kroužek na škole. Kroužek se postupně rozšiřoval a současný trenér Jirka Žižka byl na vedení sám, proto oslovil několik rodičů, aby mu pomohli. Nakonec ještě s Radimem Pivovarem a Danielem Johanesem jsme na to byli čtyři. Chtěli jsme kroužek posunout, takže si všichni udělali základní trenérské licence a děti přihlásili do soutěže.“

Jak dlouho tedy už trénuješ?

„Trénuji již čtvrtým rokem.“

Začal jsi tedy trénováním kroužku, jakou máš teď pozici?

„Jsem asistent u dvou dívčích kategorií – mladších a starších žákyň. Mladší holky má na starosti Lukáš Balík a starší Aleš Pronteker. Protože trénujeme pohromadě, snažíme se, aby na každém tréninku byli alespoň dva trenéři. Někdy je totiž složité skloubit trénink a práci. Máme to vždy na domluvě, která probíhá na velmi dobré úrovni.“

Proč zrovna tyto kategorie?

„To také tak nějak vyšlo samo. Mám dvě děti kluka a holku. Kluk doma pořád „mlátil“ florbalkou do nábytku a holka chtěla blbnout s ním. Koupili jsme další florbalku a holku brali na náš kroužek do školy. Jednou jsme byli na nějakém turnaji ve sportovní hale, kde jsme potkali Martina Hýska a on nás požádal, jestli nechceme doplnit tým elévek. Tím holka začala docházet na tréninky do sportovní haly. Po nějakém čase trenéři oslovili i mě, zdali bych nechtěl rozšířit jejich řady. Pro letošní sezónu se to ustálilo tak, že elévky byly spojeny s kluky a my trenéři jsme se posunuli o kategorii výš.“

Máš obě děti u florbalu, co Tě na tomhle sportu baví?

„Možná bych trochu upravil otázku. Co mě celkově na sportu baví? Celý život jsem hrál fotbal, když jsem přestal a děti začaly s florbalem, nebylo tak těžké přejít.“

Trénuješ již čtvrtým rokem, jak Tě trénování naplňuje?

„Je to pro mě odpočinek od práce. Občas je moje pracovní doba hektická, takže na tréninku přijdu na jiné myšlenky. Jen jsem si u děvčat musel zvyknout na jinou mentalitu. U každého úkolu diskutují a musí mít poslední slovo.“

Říkal jsi, že jsi hrál fotbal, inspiruješ se pro tréninky i z něj?

„Inspiraci vyhledávám na internetu, tam je toho opravdu spousta, třeba některá fotbalové cvičení se dají lehce upravit. Takže ano, inspiruji se i fotbalovými cvičeními. Ale inspiruji se také tím, že se občas chodím dívat na trénink kluků a snažím se některá cvičení upravit pro holky.

Co je proto Tebe prioritou při trénování mladých florbalistů?

„Snažím se o to, aby si každý trénink a hlavně zápas co nejvíce užily a měly radost z toho, co dělají. Není přeci důležité, jaký sport dělají, ale co si z toho odnášejí do dalšího života. Hlavní je, aby holky pracovaly samy na sobě, stále se zlepšovaly a my se jim k tomu snažíme v rámci svých možností pomoci.“

Máš nějaký zážitek, který považuješ za nejlepší?

„Zážitků je mnoho a nemohu vybrat jen jeden. Pro mě je hlavní, že to holky stále baví.“

Významní partneři

Hlavní partneři