Oficiální web florbalového klubu Chomutov
19.12.2020 | Ondřej Šarša, foto: Roman Dušek

„Jsem pro přirozený respekt a být s dětmi na jedné vlně,“ říká Luděk Musil

„Jsem pro přirozený respekt a být s dětmi na jedné vlně,“ říká Luděk Musil
C H O M U T O V - Čtyři roky působí Luděk Musil u nejmenší chomutovské florbalové kategorie. Ke koučování se dostal přes svého syna, kdy se původně jen chodil dívat na tréninky jako rodič. Posléze se přesunul z tribuny na palubovku a je již nedílnou součástí chomutovské minipřípravky. Rozhovor s Luďkem Musilem si můžete přečíst v našem článku.
Jak jsi se dostal k trénování florbalu? Jak dlouho působíš v Chomutově?
„K trénování jsem se dostal přes syna. V době, kdy začal navštěvovat přípravku (rok 2016) jsem nejprve sedával a pozoroval tréninky z výše sedaček na tribuně. Po několika týdnech tréninků a víkendových turnajů jsme se s Bócou (pozn. redakce Martin Bocian) a Taušíkem (pozn. redakce Davidem Taušem) domluvili na osobní účasti. Moje prvotní představa byla asi taková, že budu dětem zavazovat tkaničky, podávat pití a Davidovi ulehčím práci s přípravou sportoviště při tréninku a se zajištěním organizace při výjezdech na turnaje. Ovšem realita nabrala hned zpočátku trochu rychlejší tempo, po asi měsíci jsem obdržel přihlášku na trenérské školení a bylo to (úsměv).“

Trénování tě tedy samotného nadchnulo. Co bylo hlavním impulsem pro rozhodnutí stát se koučem?
„Jak už jsem říkal, při rozhodování byla zpočátku hlavně snaha pomoci Davidovi. Když jsem seděl jako rodič na tribuně, měl jsem takový pocit nevyužitelnosti, promarněného času.
Když jsem šel prvně na palubovku, byť jen v roli asistenta a měl trénovat sám, byl jsem strašně nervózní. Ale zároveň jsem v tom chtěl pokračovat. O slovech a pocitech nadšení bych mluvil až po první sezoně a mém prvním soustředění v Rumburku. Poznal jsem spoustu nových přátel. Byla tam parádní parta lidí, tam jsem poznal skoro všechny ty super lidi, co obklopují Martina Bociana a dělají tady v Chomutově florbal s takovým úžasným zápalem a nadšením, až se to na mně dokonale přeneslo.“

Chtěl bys někdy trénovat starší kategorii? Například dorostence či juniorku?
„Na tuto otázku je hrozně složitá otázka. Když jsem začínal, měl jsem představu, že s tehdejší přípravkou a Tomášem (syn) budu postupovat o krůček dál. Ne pro nějaké trenérské ambice, ale abych byl co nejblíže k Tomovi. No zpátky k otázce. Dětská kategorie je dosti specifická práce, děti musíte motivovat, být naladěn trochu jinak, než když chcete třeba po juncích maximální výkony. Baví mě s nimi trénovat, ať už hrajeme „na babu nebo vybiku“. Těší mě, když vidím, jak se těší z další hry nebo soutěže, která je baví a těší se na ní. Nebo jak jsou natěšeni, až si budou moci vzít florbalku, rozestavím branky a řeknu, že si půjdou zahrát. Proto jsem v současné době o trénování jiné kategorie ani nepřemýšlel, ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy (úsměv).“

Jsi spíše klidnější nebo impulsivnější trenér?
„To je na zhodnocení spíše dětí (úsměv). Ale ne, já bych se celkově i v osobní nebo pracovní rovině popsal spíše jako klidný a nekonfliktní člověk. Jsou, ale někdy situace, kdy už se pomyslná hranice překročí. Jenže při trénování těch nejmenších kategorií musíš tu hranici posunout ještě o pořádný kus dál. Jsem zastáncem spíše toho, abych si vytvořil nějaký přirozený respekt a pak byl s dětmi na jedné vlně a spíše být jejich kamarád. Samozřejmě, jsou to děti, zkouší neustále nastavení těch mantinelů, ale to je i z jejich strany přirozené. Zkrátka neustále se pohybuješ na velmi tenké hranici. Děti jsou velmi citlivé a ty je nesmíš od sebe odradit.“

Přes dva měsíce jsou zavřená vnitřní sportoviště. Jak ty to vnímáš? Myslíš, že děti ztratí možný individuální rozvoj pro svoji hráčskou kariéru?
„Jak to vnímám? Samozřejmě si uvědomuji, že bez dodržování jistých nařízení a pravidel je nemožné tuto epidemii zvládnout a bohužel jedno z nich jsou vnitřní sportoviště. Pro nás je to o dost těžší. Když se podíváš na některé trenéry, kteří si musí před tréninkem florbalu uklidit hřiště od sněhu, tak je to dost bláznivé. Ale sranda to vůbec není. A jestli děti ztratí individuální rozvoj? Dle mého názoru určitě ano, ale až v těch starších kategorií, samozřejmě když se zpětně podíváš, kolik toho bylo za posledních deset měsíců natrénováno a odehráno, tak se to musí někde odrazit. Ale u té nejmenší kategorie, se děti snažím teprve připravit hrou a zábavou na nějaký druh povinnosti, návyku k pohybu, všestrannosti a tréninku. Tak aby se pak už mohli specializovat na konkrétní zaměření a disciplínu. Mají k tomu k dispozici mnoho sezon, aby to zvládli.“

Minipřípravka momentálně netrénuje, přesto si v tomto týdnu měl jeden individuální trénink. Jaké to bylo?
„Bylo to super a úplně něco jiného. Jelikož klučina je už ročníkově téměř v přípravce, tak jsem se mu snažil trochu přiblížit a ukázat, jaké tréninky mají v současné době kluci a holky u Davida v přípravce. Byl fajn, šikovný a myslím si, že do budoucna pro něj jen a jen dobře. Můj názor je, že ten trénink venku má v současné době v této kategorii plnit trochu jinou funkci než jindy. Samozřejmě za předpokladu, že jsou dodržena všechna aktuální nařízení. Měl by je sbližovat, aby věděli, že se na ně nezapomnělo, aby se dostali trochu ven, proběhli se. Spíše mám obavu, aby jim z tohohle pohledu nechyběla ztráta kontaktu s ostatními kamarády. Ale je to jen můj osobní názor, nikomu ho nevnucuji.“

Vánoce jsou za dveřmi. Jak se těšíš na klid pohodu a dárky?
„Asi jako každý, nemám rád ten shon před dobou vánoční, tu uspěchanost. Byl to velmi náročný rok, nejen pro mě, a tak se těším, až se se Zuzkou (dcera) sejdeme u stromečku, trochu si odpočineme a uděláme si večerní vánoční pohodičku. A stejně tak se těším, až na svátky tady v Chomutově budu mít Tomáše. Jelikož bydlí 260 km daleko, tak čas strávený s ním je pro mě strašně moc vzácný. Těším se až budu s přítelkyní a s dětmi pohromadě, na to se moc těším.
Na závěr bych chtěl všem rodičům, dětem, fanouškům chomutovského florbalu a všem ostatním popřát moc a moc zdraví, to je v dnešní době asi to nejdůležitější. Ať si všichni odpočinou a stráví vánoční svátky ve zdraví a v klidu v rodinném kruhu.“

Významní partneři

Hlavní partneři