Oficiální web florbalového klubu Chomutov
22.12.2020 | Lenka Láryšová, foto: Florbal Chomutov

„Už od mala jsem lezl všude, kde byla nějaká branka,“ směje se David Skácel

„Už od mala jsem lezl všude, kde byla nějaká branka,“ směje se David Skácel
C H O M U T O V - K florbalu se dostal již na střední škole a nadšení pro tento sport mu vydrželo doteď. Dříve působil jako brankář, ale již pět let trénuje malé děti v rámci školních kroužků. Florbal ho úžasně baví, kord když může pro děti vymýšlet hry, blbnout s nimi, či si s nimi zahrát.
Davide, jak ses dostal k florbalu?

„Poprvé jsem se o florbalu dověděl na střední škole (Obchodní akademie v Žatci) v půlce devadesátých let. Tam jsem poprvé si vyzkoušel rychlost florbalu a taky jaké to je dostat míčkem do nechráněných míst, když jsem lezl do branky bez jakékoliv ochrany obličeje, rukou. Byl jsem takový blázen, že jsem šel do brány klidně bez helmy, v krátkém tričku apod. Takže podlitiny a monokly a různá znamení na těle byla na denním pořádku.

Později, když už jsem začal pracovat, začal nově fungovat florbalových klub v Chomutově. Ještě pod svým původním názvem. Začal jsem pravidelně docházet na tréninky a zase „se cpát“ do branky. Už mi bylo více a měl jsem více zkušeností, takže tehdy už jsem si pořídil masku, dlouhý trikot s dlouhými rukávy atd. Jediné na co jsem si tehdy nezvykl a sundal jsem to – byly rukavice. I tehdy jsem si říkal, že když mne nějaká rána neštípne aspoň do ruky, tak to není to správné chytání.

Bohužel od útlého věku, když jsem se začal věnovat nějakému sportu aktivně, vždy přišla nějaká stopka ve formě zdravotních potíží. Přišla i tehdy a až v mnohem pozdějším věku se náhodou přišlo na to, že mám dědičnou chorobu krve, která brání v tom věnovat se některým druhům sportu soustavně. A potřetí jsem se dostal k florbalu jako trenér."

A jak vnímáš florbal jako sport?

„S přibývajícím věkem jsem florbal (ale i jiné kolektivní sporty) přestal vnímat čistě jako sport a myslím si, že ten sport a ta sportovní část toho florbalu zastřešuje mnohem více věcí, které jsou důležité nejen ve sportu. Ať už je to smysl pro kombinaci, ale k tomu si člověk může přičíst smysl pro spolupráci, kreativitu při hře, k čemuž můžeme přičíst učení se improvizaci. A mohl bych pokračovat dál a dál.“

Tvá florbalová historie je bohatá, jaký máš tedy vztah k florbalu?

„K florbalu mám stejný vztah jako ke všem sportům, kde jsou brankáři. Takže mám rád florbal, hokej, fotbal, házenou. Už od mala jsem lezl všude, kde mohla být nějaká branka, ať už byla opravdová, nebo branku tvořily dvě trička, dva stromy, kameny, nebo bundy na rybníce. A speciálně florbal mám rád, pro jeho rychlost, kombinace, a že není tak „tvrdý“ jako hokej.“

Potřetí ses dostal k florbalu jako trenér, jak dlouho trénuješ?

„To už teď bude 5 let, netušil jsem do teď, že je to již takto dlouho.“

Začal jsi chodit na tréninky jako rodič, pak ses stal jedním z trenérů, co bylo hlavním impulsem pro rozhodnutí stát se koučem?

„K tomu mě uvedla určitá míra pokory. Říkal jsem si, že těm dětem něco říkám, něco jim ukazuji a bál jsem se, že bych mohl „něco zničit“. Přeci jen dětská dušička je křehká a přeci, co řekne trenér, tak to určitě musí být pravda, což jsem slyšel po tréninku, když to jeden z klučinů říkal mamince, když odcházeli od školy. Došel jsem k názoru, že musím získat nějaké znalosti. Nejen mít cit a dělat to, co si myslím, že je správné. I když musím říci, že během svého trenérského zrodu, jsem měl tu čest pracovat s lidmi, kteří trénování dětí zvládají opravdu na vysoké úrovni, ať už to je Bóca, Taušík, Píťa.“

Pět let jsi na trenérské lavičce, jak moc Tě trénování nadchlo?

„Mě to úžasně baví. Vymýšlet pro děti hry, blbnout s nimi, zahrát si s nimi. Nejsem typ trenéra, který se bude dívat, jak hrají. Někteří lidé to nepochopí, ale mě ten trénink, který se vydaří, nabije. Neodcházím z něho unavený, ale naopak odpočinutý."

Trénování vyžaduje dost času, jak se dá skloubit trénování s prací?

„Já musím říci, že v tomto směru mám štěstí na opravdu skvělého zaměstnavatele a nadřízené. Již v roce 2015 jsem mohl využívat práce z domova. To se postupně rozšířilo, takže třeba v loňské sezóně jsem mohl již práci z domova využívat ve dny, které jsem si určil, takže jsem neměl problém dokonce stíhat trénování ve dnech pondělí, středa a pátek.“

Momentálně trénuješ děti, přemýšlel jsi někdy nad trénováním jiných kategorií?

„Na to je velmi těžká odpověď. Něco jiného je věnovat se dětem takto na kroužku a něco jiného věnovat se nějaké kategorii systémově. Mně osobně by se samozřejmě líbilo řešit brankáře, třeba si i zalézt do té branky a trénovat s nimi.“

Za jaký typ trenéra se považuješ?

„Já jsem klidná povaha. Své pozitivní emoce nechávám vyplout na povrch hlavně při zápasech, kdy se snažím být s dětmi na jedné lodi a dodávat jim pozitivní emoce a náhled na hru, i když třeba prohrávají. Pochválit je i za to, že udělali chybu, když vidím, že se snažil udělat něco, co si trénoval třeba na tréninku, ale při zápase se mu to nepovedlo. Negativní emoce v určité „řiditelné“ formě ventiluji pouze výjimečně.“

Co je pro Tebe u hráčů nejdůležitější?

„Vzájemný respekt a důvěra. U dětí je důvěra to nejdůležitější, protože pokud ji trenér ztratí, tak neztratí jen tu důvěru, ale i to dítě, které nebude chtít na tréninky chodit.“

Jakým způsobem vedeš tréninky?

„Vždy na úvod si s dětmi řeknu, co se bude na tréninku dít, aby věděly, na co se mohou těšit. Vždy se snažím, aby je každé cvičení bavilo. Pokud je to možné, tak měním různě podmínky během cvičení. Rád vymýšlím nějaké nové hry, takže v poslední sezóně byla oblíbená třeba Fortnite vybíjená. Když máme třeba část, která je věnovaná hře, tak si klidně vlezu do brány, nebo se přidám k tomu týmu, který prohrává třeba o více jak tři branky. Snažím se prostě všechny děti udržet ve hře i za cenu toho, že to triko musím propotit i já“ (smích)

Snažíš se o to, aby florbalisty cvičení bavila, kde se pro tréninky inspiruješ?

„Inspiraci hledám ve svém dětství, kdy jsem již tehdy vymýšlel různé hry, pak na internetu a v neposlední řadě v počítačových hrách, kdy se snažím nějaký herní mód předělat do herních cvičení pro děti.“

Za chvíli je konec roku, jaké jsi měl do roku 2020 trenérské plány a jak se je podařilo naplnit vzhledem k situaci? „Mé trenérské plány do roku 2020 byly velmi smělé, když jsem chtěl do toho trenérského kolotoče vtáhnout i svojí manželku. Bohužel, jak kvalitní trenérský tým budeme, si budete muset ještě nějaký čas počkat. Jinak se mé cíle sezónu od sezóny vzhledem k tomu, že trénuji kroužek, neliší. Dát dětem radost ze hry, která vyústí v to, že je bude bavit sportovat, že se budou na tréninky těšit. Jako bonus beru situaci, kdy se některé dítě rozhodne, že se chce věnovat florbalu více, že chce více trénovat a pracovat na sobě. A plynule přejde do Chomutova.“

Blíží se Vánoce, na co se nejvíc těšíš a jak je vnímáš?

„Nejvíce se těším na to, když probíhá 24. rozdávání dárků z pod stromečku. Malý David je v tomto směru skvělý, že na dárky nepospíchá. Vždy někomu podá balíček, když není jeho, čeká, až jej dotyčný rozbalí. Vánoce vnímám jako čas, který by měl být věnován rodině a zároveň svému „já“. I když nejsem věřící člověk, tak si myslím, že to je ten čas, kdy by se člověk měl zamyslit nad tím, jak konal a zda v jeho konání bylo dostatek pokory, úcty a bohabojnosti. Silná slova si člověk může ponechat na silvestrovskou noc a novoroční předsevzetí.“

Platinový partner

Významní partneři

Hlavní partneři