„Na tréninky s dětmi se velmi těším,“ říká manažer rozvoje Lukáš Pekárek

Lukáš Pekárek

Druhou sezónu působíš v klubu jako manažer rozvoje či trenér elévů. Jak bys zhodnotil rok a půl strávený v Chomutově?
„Je to pro mě obrovská změna, jak už po trenérské stránce, ale i po osobní. Po té trenérské je to změna tím, že jsem šel do nového prostředí, kde jsem začínal od začátku a téměř mě nikdo neznal, kdežto v předchozím působišti jsem byl velice známou osobou. Po osobní stránce se toho změnilo spousty. Na začátku naší spolupráce s Martinem Bocianem, mi bylo řečeno, že si Martin umí představit jak variantu s dojížděním, tak i variantu s pomocí hledání nějakého bydlení či tak. Mou jednoznačnou odpovědí bylo, že v prvním roce určitě nepřipadá v úvahu nějaké stěhování nebo bydlení v Chomutově a okolnosti dospěly k tomu, že už tu někdy od března bydlím a nejspíš i bydlet budu (úsměv). První rok byl vcelku náročný, protože jsme si s dětmi museli nastavit nějaká pravidla, ale ti, kteří jsou se mnou již druhým rokem, tak pro ně nastavená pravidla nejsou problém. Horší to je s nově příchozími, protože jsme nejpočetnější kategorie v klubu, kde máme kolem 40 elévů v kategorii a občas je těžké, aby nově příchozí co nejdříve začali dodržovat vnitřní pravidla týmu. Ale jinak samozřejmě hodnotím dosavadní spolupráci z mé strany výborně a doufám, že bude ještě X let pokračovat. Každopádně na hodnocení mé práce je ještě velice brzy, ale jsem přesvědčen, že jí dělám správně. Každopádně je to vidět na největším nárůstu dětí, kteří do elévů přicházejí.“

Co je tvým každodenním chlebem v klubu?
„Mou náplní je rozvoj klubu po kvantitativní stránce, pod čímž je zahrnuto získávání spolupráce se základními školami a vytváření školních kroužků florbalu přímo na školách, náborové akce, akce pro veřejnost, které jsou převážně určeny pro děti, atd. Když jsem přišel, tak klub spolupracoval již se třemi základními školami. Mým úkolem bylo tuto spolupráci dále rozšířit. V prvním roce mého působení se nám podařilo dostat florbal do dalších třech základních škol. V tom letošním je to sice danou situací o něco složitější, ale i tak už máme rozpracovanou spolupráci s dalšími dvěma základními školami, kde je vše na dobré cestě. Ředitelé těchto škol nám dali zelenou, jen jsme domluvení, že vše začneme realizovat, až se situace ustálí a život se vrátí alespoň do nějakých normálních kolejí. Další náplní je správa klubového fanshopu, kde chystáme nové kousky do prodeje. A v neposlední řadě je to hlavně trénování elévů, i když se teď na palubovku nepodíváme, tak jsme s elévy neustále v kontaktu a děti dostávají různé výzvy, které napodobují a trénují samostatně. Výsledky pak posílají trenérům a my tak vidíme, jak se kdo snaží.“

Je větší zájem dětí o samotný florbal vzhledem k navazování spoluprací se základními školami?
„Na školách je velký zájem. Já to vnímám jako další možnost sportování dětí. I já jsem se dostal k florbalu na základní škole, kdy kroužek vedl tělocvikář a mě to strašně bavilo a poté jsem se přesunul do florbalového klubu. V tomhle vidím ten potenciál pro klub, pokud budou mít kroužek dobře veden, tak věřím, že některým dětem florbal formou školního kroužku nebude stačit a poté se přesunou k nám do klubu. V dnešní době je obrovská spousta možností a dětem se naskýtá mnoho příležitostí k výběru sportu. Už to není jako dříve, že byl hlavní jen hokej a fotbal a na hokej se stály fronty, protože děti moc dalších příležitostí neměly. Nyní je doba taková, že mají děti na výběr takových sportů, že my, jakožto florbal musíme dělat věci odlišně od ostatních sportů, aby k nám chtěly přijít a hlavně u nás zůstat.“

Do které kategorie se hlásí nejvíce dětí podle statistik?
„Jak jsem se již zmínil někde v úvodu rozhovoru. Dle mého to je právě kategorie elévů, tedy věk mezi 9 - 11 lety. Dle mého je to hlavně tím, že děti už mají třeba nějaký sport za sebou a už ví, co znamená sportovat a být někde v klubu. Kdežto například u minipřípravky (4-6 let) je to právě o zkoušení, co by dítě bavilo, takže tam dochází k příchodům, ale zároveň také k odchodům dětí, protože si moc sportů nevyzkoušeli a zatím hledají, co by je bavilo. Nejen z těchto důvodů se snažíme v minipřípravce nehledět jen na florbal, ale hlavně na všeobecnou sportovní přípravu, čímž mám na mysli spoustu míčových her, gymnastiku, atletiku a spousty dalšího.“

Mohl bys nastínit, na co nového ve fanshopu se mohou fanoušci či hráči těšit?
„Ve fanshopu došlo k malé úpravě ve smyslu odstranění některých artiklů, protože jsme jako velký problém vnímali dlouhou dobu dodání. Snažíme se momentálně směřovat veškeré zboží k jednomu dodavateli a tím výrazně přispět k rozumné dodací lhůtě. Novinek je ve fanshopu více ať už začnu rouškami s motivy klubu, nebo pěknými rámečky pod SPZ. Jako nové kousky jsme momentálně připravili například formální triko typu POLO s límečkem, protože doposud jsme nabízeli převážně tréninkové věci. Ale dokáži si představit, že v těchto nových tričkách budou moci jezdit například rodiče na turnaje a bude jim to v nich velice slušet (úsměv). Dále jsou připraveny nové typy kšiltovek, aby se dostalo i na příznivce jak rovných tak i zahnutých kšiltů. A jako poslední přidáme mikiny s novým designem. Momentálně jsme ve stavu, kdy čekáme na návrh grafiky a po odsouhlasení se můžou nové artikly zařadit do prodeje. Jinak závěrem k fanshopu bych chtěl připomenout, že se blíží zima a máme skladem krásné kulíšky a klubové šály. Doporučuji navštívit náš fanshop a porozhlédnout se tam, co vám doma ještě chybí a co by vám slušelo." (Fanshop Florbalu Chomutov)

Zmínil jsi, že máme v klubu kolem čtyřicet elévů. Je občas těžké zkrotit vysokou aktivitu nejmenších florbalistů při takovém počtu? Máš u sebe asistenta v realizačnímu týmu, který ti pomáhá?
„U dětí je to všeobecně těžké, mám příležitost vidět i online výuku dětí, kde to opravdu nezávidím vyučujícím učitelům, protože doma je spousta rušivých elementů a udržet pozornost dítěte je mnohdy velice náročné. Na tréninku tomu není jinak. Při tak obrovském počtu by byla práce velmi neefektivní, pokud bych byl na tréninku sám. Z těchto důvodů jsem oslovil asistenty z řad rodičů nebo aktivních hráčů a momentálně mám k ruce na trénincích 3 asistentky, kterým děkuji za zájem a aktivitu.“

Stýská se ti osobně po dětech? Jak moc se těšíš na návrat do klasických tréninků v hale?
„Vzhledem k tomu, že jsem velmi sociální typ, tak mi kontakt chybí strašně moc. Jsem zvyklý pracovat s dětmi a najednou to nejde. Je to velmi nepříjemné jak pro nás, tak i pro děti. Děti také potřebují sociální kontakt a tím teď nemám na mysli ten přes síť. I z těchto důvodů jsme alespoň zavedli pravidelné online setkání elévů, které probíhá podobně jako online výuka. Zde například probíráme zadané úkoly, které děti měly plnit, jestli byly obtížné, co je bavilo či nebavilo, jak jim to jde nebo nejde, a zadáváme si úkoly další. Já osobně se těším velice na klasický trénink, protože mi chybí nejen ta dětská radost na živo, ale asi i to zlobení některých dětí a prostě vše, co patří k tréninku dětí.“

Je něco, co bys rád vzkázal čtenářům, hráčům či fanouškům?
„Závěrem bych chtěl všem popřát, ať to vydržíme. Je to nepříjemné nejen pro vás, děti, ale i pro nás trenéry, ale věřte, že se snažíme přizpůsobit a děláme vše pro to, abychom touto nepříjemnou dobou prošli bez negativních zážitků. Jsem optimista a jsem přesvědčen, že tato situace nebude trvat věčně, takže, i když se to může jevit nepříjemně, hledejme v této době pozitiva, protože i ta se dají najít. Všem přeji hlavně zdraví, protože to je to opravdu to nejdůležitější co máme, dále rodinou pohodu, hodné děti, a spoustu pozitivity do dalších dnů, té správné pozitivity samozřejmě (úsměv).