„Priority trenéra mládeže? Radost a chuť ze hry,“ má jasno Milan Märc

Milane, je za námi další sezóna, jak jí hodnotíte?

Sezónu hodnotím velmi pozitivně především z důvodu nárůstu členské základny. Elévků je 39, což je historický rekord. Další pozitivum bylo, že na trénincích i turnajích převládala radost a chuť do hry. To je pro mě ten nejdůležitější moment při trenérování jako takovém. Myslím si, že výsledky v této kategorii nejsou až tak podstatné, byť každý rád vyhrává a my jsme si těch vítězství letos užili poměrně hodně. A vítězství mě stála nějakou tu pizzu…Zápasů, kdy jsme vstřelili deset a více gólu bylo na můj vkus až moc.

Kdybyste měl jedním slovem vystihnout, co je pro vás nejdůležitější? Ať už na trénincích nebo při turnajích.

Víceméně jsem na to již odpověděl. Radost z florbalu, radost z pohybu, ale také navazování a utužování přátelství a kamarádství. Formování osobnosti v duchu fair play, touhu vítězit, ale také respektovat soupeře a umět prohrávat.

Jak probíhají tréninky? Formou her nebo je to dril od útlého věku?

Snažím se, aby tréninky byly zábavné a pestré. Převládají hry a soutěže. Na dril je podle mého názoru ještě čas. Na druhou stranu je dobře vytvořit určité správné florbalové návyky a dovednosti.

Jak si vedou chomutovští elévci v porovnání s vrstevníky v kraji?

Chomutovští elévci si vedou velmi dobře. Šanci při turnajích dostával úplně každý. U této kategorie nehrajeme na žádné výkonnostní limity. Určitě jsme byli týmem s největším počtem hráčů, kteří se do turnajů zapojili. Některé jiné oddíly se vydávají jinou cestou a možná až čas ukáže, co je správné. Každopádně já osobně jsem zastáncem této cesty, kdy se výsledky dostaví mnohdy až později.

Během své dlouholeté trenérské praxe jste vedl spoustu hráčů. Jsou někteří, na které vzpomínáte obzvláště rád?

Ano. Určitě. Je jich mnoho. Někteří mě zaujali florbalově, jiní lidsky. Ale jména po mně nechtějte, nechci na nikoho zapomenout a byl by to dlouhý seznam. Navíc jsem rád, že se tento seznam každým rokem rozšiřuje.

Co bude vaše priorita do následujícího ročníku a jak ho reálně vidíte?

Priority mám stále stejné. Aby florbal bavil, motivoval ke sportu, formoval osobnosti i lidsky.

Máte nějaký zaručený recept, který víte, že na děti platí?

Musí vás bavit to, co děláte a musíte mít rád své svěřence. Je to celkem jednoduché.

Je těžké v tréninku mládeže zamezit stereotypu? Snažíte se tréninky nějak obměňovat, případně kde hledáte inspiraci?

Určitě. Stereotyp může být přítel i nepřítel. U menších dětí je to spíše nepřítel. Takže se snažím o určitou pestrost a rozmanitost. Inspiraci hledám všude kolem sebe, snažím se účastnit seminářů, občas něco „ukradnu“ od kolegů z jiných sportů, občas nápad přijde díky internetu.

Jste trenérem ve Florbalu Chomutov, ale zároveň ředitelem Střediska volného času, jak vnímáte spolupráci těchto dvou subjektů?

Tuto spolupráci vnímám velmi pozitivně. Domeček byl jedním z prvních zařízení, které se florbalu začaly věnovat. Ve spolupráci s klubem jsme florbal postupně dostávali na vyšší a vyšší úroveň. Jsem rád, že toto propojení funguje.